Na velikonoční pondělí připadl datum 1.4.2024, to znamená, že bylo Apríla. Ale nás se žádné žerty netýkaly a výlet na sušický Svatobor se opravdu konal.
Ráno jsme se v počtu čtrnácti účastníků (na fotografii chybí Kačka Jungová, stála za hledáčkem fotoaparátu svého skvělého telefonu) a jednoho služebního psa "srazili" na strakonickém nádraží, zakoupili jízdenky a v 8:53 hodin jsme již uháněli vláčkem směr Horažďovice předměstí. Tam jsme přestoupili na motoráček a po trase zastávek Horažďovice, Velké Hydčice a Žichovice jsme ve stanici Sušice vystoupili a zahájili prvovýstup na Svatobor.
Čekalo nás asi 3,5 km po rovině podél Otavy, pak jsme prošli náměstím a u Kaple svatého Antonína Paduánského to začalo. Převýšení téměř 400 metrů na třech kilometrech prověřilo naši fyzickou připravenost.
Takzvaná Hadí stezka na Svatobor vedla po velmi nerovné kamenité cestě s různými "zkratkami".
Ve výsledku jsme všichni po svém a po svých dorazili až nahoru. Někteří dříve, někteří později, ale cíl jsme úspěšně zdolali všichni. Cestu si pár skvěle připravených borců zpestřovalo krátkými sprinty a zkratkami, které byly nakonec delší, zato méně schůdné. Výhledy a panoramata byly krásné, stálo to za to!!!
Tato trasa je na Mapách.cz vedená i jako cyklotrasa, ale já bych to na kole rozhodně jet nechtěl!!! A to ani nahoru, ani dolů.
V restauraci na vrcholu Svatoboru jsme se občerstvili, poseděli a děti se podívaly na rozhlednu. Pak jsme se rozhodovali, kterým spojem bychom rádi jeli domů a usoudili jsme, že vlak ve 14:24 ze Sušice by nám velmi vyhovoval.
Z kopce jsme to tedy vzali úprkem a na sušickém nádraží jsme měli ještě krásných 5 minut rezervu na nákup jízdenek. Do Strakonic jsme dorazili v 15:05 hodin a každý se dopravil domů, jak uměl. Někdo pěšky, někdo to měl zařízené a jel domů z nádraží autíčkem.
Každopádně výlet se vydařil, všichni jsme se vrátili v pořádku.
Možná jsme položili základní kámen na pěknou velikonoční tradici.
J.B.
