Stalo se již tradicí, že jsme na Silvestra zvedli těla z gauče a šli s nejstaršími plavci ze skupiny Z1 na výšlap do lesa mezi Předními Ptákovicemi a Nebřehovicemi.
Letos (nebo spíš loni) jsme byli, tuším, potřetí.
Procházku jsme opět okořenili pečením buřtů u malého jezírka, jehož vodu používáme k bezpečnému uhašení ohně.
V mrazivém ránu, kdy teploměry ukazovaly -7°C, jsme se sešli u mě před domem na Šumavské v 10:00 hodin. V počtu 8 sportovců lačných pohybu a dvou "oddílových psů" (Baky a Kora) jsme po chvilce chůze po chodníku zaběhli do lesa a osvědčenými cestami jsme se přemístili na místo pečení buřtů.
Tam jsme jako zkušení táborníci připravili ohniště, rozdělali oheň pomocí nashromážděného paliva všemi členy výpravy, vlastními noži (dle hesla "Každý muž má mít nůž") vyrobili "napichováky" a opekli si každý buřta, rohlík, chleba či co si kdo přinesl podle své chuti.
Oddíloví pejskové sice žadonili o svůj díl buřtů, ale byli jsme tvrdí a myslím, že se k žádné uzenině nepropracovali.
Když jsme se všichni najedli, řádně jsme uhasili oheň a vyrazili na cestu zpět. Celkem jsme ušli asi 12 kilometrů, Baky a Kora asi 300 (pořád běhali, nebyli k zastavení).
Pěkně jsme se vyvětrali a na zpáteční trase nás již vyprovázelo sluníčko. Procházku jsme ukončili ve 13:00 hodin opět u mě před domem. Někteří šli domů pěšky, pro ty, kteří to měli přes celé město, přijeli rodiče.
Popřáli jsme si vše nejlepší do roku 2025 a silvestrovské odpoledne a večer již strávil každý po svém.
J.B.
